Ing. Jaroslav Vendl – osobnost ST 7-8 / 2012

1114

Motto: Lež neumím odpouštět!
Datum a místo narození: 8. července 1964, Kolín
Rodinný stav: ženatý
Děti: 2 synové – dvojčata, 11 let
Auto: Volvo XC 70
Oblíbené jídlo: smažený sýr
Oblíbený nápoj: plzeňský Prazdroj a víno, v létě bílé, v zimě červené
Záliby: sport, četba

Kolínská tiskárna Colognia press, a. s., patří v poslední době mezi velmi rychle se rozvíjející firmy, které stavějí na promyšlené strategii výroby a hlavně modernizaci výrobních technologií. Předsedou představenstva této akciové společnosti je ing. Jaroslav Vendl.

Vystudoval jste technickou fakultu VŠZ, tedy zcela odlišnou specializaci. Jak jste se do oboru výroby obalů vlastně dostal, jaká byla vaše profesní kariéra?

S oblastí obalového a tiskařského průmyslu jsem původně neměl vůbec nic společného. Po absolvování vysoké školy jsem nastoupil do firmy ČESMAD Camion Servis Praha, kde jsem měl na starosti mezinárodní obchodní aktivity, od Španělska až po Skandinávii.

Začátkem devadesátých let jsem jeden rok strávil ve Washingtonu D. C. v USA, kde jsem navštěvoval jazykovou školu a kde se mi po nějakém čase podařilo získat velmi zajímavou práci na československé ambasádě. Pracoval jsem v oblasti styku s veřejností a podílel jsem se na prezentaci tehdy ještě nerozděleného Československa. Dalších několik let jsem působil ve společnosti Jacobs Suchard, později přejmenované na Kraft Foods. Byl jsem v tehdejší dynamické době jedním z prvních Čechů ve vrcholovém vedení této firmy. V tomto hektickém období jsem potkal spoustu dobrých lidí včetně svého francouzského šéfa. Ten mi v mé profesionální kariéře předal asi nejvíce nezbytných poznatků a vědomostí. Tato zkušenost, časté cestování a studijní pobyty, například na Cranfield University ve Velké Británii, byly velice náročné, ale neskutečně mě obohatily.

Z této velké korporace jsem potom na jeden rok přešel do sice menšího, ale opět velmi živého prostředí české společnosti. Úžasná a dynamická firma TECHO mě posunula kupředu zejména z hlediska nabytí zkušeností v řízení společnosti. Asi není třeba říkat, že dnes je tato firma jedničkou v kancelářském nábytku v regionu. Po roce jsem potom přijal nabídku společnosti SONY a dalších pět let jsem řídil její logistické procesy v regionu střední a východní Evropy. Vrátil jsem se tedy opět do korporátního světa, což opět znamenalo spoustu cestování, jednání, prezentací a reportů.

Korporátní život však přináší nejenom prima věci, jako je zmíněné cestování, poznávání nových lidí, odlišných kultur, způsobů obchodování atd., ale má i svůj rub, což je čas strávený neustálými přesuny mezi zeměmi a městy v rámci regionu, za který máte zodpovědnost. Vše je pochopitelně v kontextu s věkem a prioritami, které člověk někdy mění, a přemýšlí o změně. Jako kdyby tomu osud chtěl, dostal jsem v té době nabídku od svého kamaráda z mládí Pavla Kubáče.

 

V loňském roce jste proto už společně se zakladatelem a spolumajitelem společnosti Colognia press Pavlem Kubáčem v německém Düsseldorfu přebíral jedno z nejprestižnějších ocenění Světové obalové organizace, World Star of Packaging, za výrobek „Laminátová tuba s Braillovým písmem“. Vaše profesní kariéra tedy pokračovala v této společnosti…

Jak jsem se zmínil, v roce 2005 jsem potkal svého kamaráda z teenagerských let Pavla, který mi vylíčil zajímavý start a příběh této flexotiskové tiskárny. Po několikaměsíčních námluvách jsme si podali ruku a dohodli jsme se, že to zkusíme. Zpětně se sám divím, že jsem jak já, tak Pavel udělali tak riskantní rozhodnutí: kamarád a výrazná změna pracovního prostředí.

Samozřejmě nějaký čas trvalo, než jsem se našel, ale v současnosti společně s mými kolegy, což je velmi specifický a neskutečně pestrý tým, dokážeme v naší firmě dělat skvělé věci.

 

Do společnosti Colognia press jste přišel v době, kdy už nějaký čas působila na trhu. Vypadá to ovšem, že po vašem příchodu se začala rozvíjet výrazně rychleji a razantněji se prosazovat na trhu.

Stejně jako jiné středně velké firmy jsme museli řešit, jak dál. Každá společnost, pokud chce růst, musí mít svou vizi. Tou naší byla, zjednodušeně řečeno, ambice růst. Není to pouze moje zásluha, na našem současném postavení na trhu má zásluhu celý tým lidí. Všichni máme vůli s věcmi hýbat, vydávat ze sebe něco navíc, než je standard. Musíme vymýšlet, mluvit s lidmi, přesvědčovat, vysvětlovat, tlačit věci stále kupředu. Pavel Kubáč jako neskutečný vizionář, Jiří Rozvařil jako systémový architekt a guru našeho IT a Jan Dvořák jako skutečný odborník – tiskař. Díky týmové práci a neméně důležité interní komunikaci se nám podařilo získat pro věc i tým našich zaměstnanců, který se nám rozrůstá. Pochopitelně to není jen o kvantitě, ale hlavně o kvalitě lidí.

 

V čem podle vás spočívají hlavní odlišnosti mezinárodního korporátního podnikatelského prostředí a podnikatelského prostředí středně velké, ale průběžně se rozvíjející tuzemské firmy, jakou je Colognia press?

Odlišnosti mezi světem mezinárodního korporátního prostředí a podnikatelského prostředí středně velké české firmy jsou hlavně v dynamice. Mladá firma (a nám je pouhých 16 let) musí konkurovat firmám tradičním, větším. To lze jen tehdy, máte­‑li pohromadě tým lidí, kteří mají vizi, nebojí se riskovat, jsou dostatečně agilní a musí přijímat rozhodnutí za zlomek času ve srovnání s korporací. Na straně druhé korporace musí fungovat někdy až podle zkostnatělého řádu, ctít hierarchii a rozhodnutí širokého týmu manažerů, a tím eliminovat chyby, které mohou vzniknout unáhleným rozhodnutím. Rozhodnutí o změně trvá déle, pravděpodobnost selhání je ale nižší. Výjimkou v tomto korporátním světě je snad jen Apple, kde Steve Jobs naučil lidi více myslet a nadchnout se pro nové věci, pracovat více s časem. My se snažíme o totéž a máme se ještě co učit…

 

Výrobní program vaší firmy je založen na dvou hlavních produktových oblastech – samolepicích etiketách a potisku laminátů, tedy výrobě tub. Proč zrovna tyto dva produkty?

Samolepicí etikety jsou zatím naší dominantou a jsme dodavatelem pro celou škálu průmyslových odvětví, od potravinářství a farmaceutického průmyslu přes automobilový a elektroprůmysl až po logistiku a marketing. V těchto oborech si udržujeme tržní podíl zhruba od 10 do 18 %. Druhá část naší základní produktové strategie je potom v současné době tvořena tubami, tedy flexibilními obaly, jak jim říkáme. Potisk tub je tak trochu alchymie a je podmíněn specifickými technologiemi a pochopitelně zkušenostmi, know­‑how i samotnými lidmi. Právě naše vize nám dala další směr. Nebáli jsme se věci posouvat a investovat do tohoto perspektivního segmentu. Realizovali jsme patrně největší investici v historii firmy, kterou byl nákup tiskového stroje Gallus RCS, vybaveného odvíjecím a navíjecím zařízením Martin Automatic. Odborníci určitě vědí, o čem mluvím. A potom jsme v rámci našeho několikaletého rozvoje vyvinuli aplikaci Braillova písma na tuby. Odměnou za tento unikát nám bylo nejprve tuzemské ocenění Obal roku 2010 a dále již zmíněné ocenění World Star of Packaging 2010.

 

Zmínit bychom se měli také o dalším rozvoji společnosti Colognia press. V uplynulých dvou letech jste přistavěli výrobní halu, vybudovali školicí středisko a do provozu uvedli dvě nové úzkoformátové etiketové rotačky.

Průběžnou obnovu a modernizaci našeho technologického vybavení považujeme za nezbytnou součást rozvoje naší společnosti. Přesvědčivým důkazem je asi skutečnost, že náš nejstarší tiskový stroj byl vyroben v roce 2008. Vzdělávání a proškolování našich lidí považujeme za jednu z důležitých firemních investic. Navíc vidíme, že ve vzdělávání zaměstnanců má celá řada firem velké rezervy. Naše strategie je taková, že pokud má firma loajální zaměstnance, kterým poskytuje i vzdělávání, tréninky a odpovídající pracovní prostředí, tak se jí to dříve nebo později vrátí. Projekt vzdělávání zaměstnanců nás vlastně donutil přemýšlet o školicím centru. V rámci rozšiřování výroby jsme tedy investovali nejenom do přístavby další výrobní haly, ale součástí projektu se stalo i školicí středisko vybavené jak příslušnými stroji, tak i prostory pro výuku teoretických znalostí. Školicí středisko jsme vybudovali samozřejmě především pro naše zaměstnance, ale začínáme je využívat i na vzdělávání pracovníků našich partnerů nebo dodavatelů.

Nové, zásadní projekty jsou vždy velmi náročné a je třeba důkladně zvážit jejich financování. V tomto ohledu je ve všech případech klíčová přidaná hodnota příslušného projektu. Naše projekty byly proto propracovány nejenom ze strany technologického rozvoje, ale hlavně také lidských zdrojů, a proto jsme na jejich realizaci požádali o dotaci EU, kterou jsme získali.

 

V rozhovoru jste se zmínil, že nemáte rád lež a neumíte ji odpouštět. Jak se vyrovnáváte s tím, že v tuzemsku je v politice, ale částečně i v podnikání lež běžně tolerována a prakticky nikdo se nad ní příliš nepozastavuje a důrazně ji neodsuzuje?

Politiku jsem sledoval v minulosti poměrně dost a někdy i přespříliš prožíval. Poslední měsíce mě bohužel přesvědčují, že naši zákonodárci mají hodně daleko k politické kultuře a úctě k právu, což znechucuje pravděpodobně velkou část národa.

My se snažíme být maximálně transparentní vůči našim klientům i dodavatelům a totéž žádáme od nich. Jen tak je možné udržovat férový partnerský vztah a vzájemně růst.

 

Z našeho rozhovoru vyplynulo, že většinu svého času jste věnoval jenom práci. Ale jak je to u vás s volným časem na relaxaci?

V průběhu mé profesní kariéry se mi narodila dvojčata, kluci, kterým je dnes už jedenáct let. Ti jsou mým skutečným kořením života, mým dobíjecím motorem. S dětmi si člověk přehodnocuje priority života… A kromě toho jsem byl odjakživa sportovec. Žádný sport mi není cizí a i v dobách hektických jsem se snažil tuto zálibu nezanedbávat. Někdy jsem si ale volný čas na sportování musel doslova ukrást. Vlastně je tomu tak pořád. A pokud mi náhodou ještě nějaký volný čas zbývá, rád si přečtu dobrou knihu. To mě určitě čeká nyní, v průběhu letních měsíců.

Takže na koníčky si čas samozřejmě udělám a stejně tak na své kamarády, třeba na každoroční plavbu na jachtě se spolužáky z vysoké školy. Středobodem mého volného času je však moje rodina.

Na rozdíl od pracovního života ve velké nadnárodní společnosti je ten můj současný diametrálně jiný. Dříve jsem v neděli odletěl, procestoval půlku Evropy a v pátek jsem se vrátil. V sobotu jsem se potom probíral z únavy, abych v neděli opět mohl nasednout do letadla. A tak pořád dokola. Ale i tato tvrdá, ale zajímavá zkušenost byla určitě přínosem pro moje současné působení. Mám vlastně štěstí, že jsem prošel, čím jsem prošel, a jsem tam, kde jsem.

 

Pro Svět tisku připravil Ivan Doležal