Potisk textilu v reklamní praxi

1022

Pomocí nejrůznějších tiskových technik je možné potisknout nejenom papír a karton či lepenku, ale také celou řadu dalších materiálů. Platí zde přitom, že každá technika je vhodná na jiný typ materiálu.

Jednu ze speciálních skupin často potiskovaných materiálů tvoří textil, k jehož zpracování se zpravidla používá sítotisk jako nejuniverzálnější technika. V poslední době se zde můžeme setkat také s aplikacemi digitálních technologií, jde však spíše o okrajové využití. Kdo by si však myslel, že využití sítotisku v této oblasti je poměrně jednoduchá záležitost, asi by se velice mýlil. I zde se totiž vyskytuje celá řada odlišných řešení, jež vyžadují nejenom rozdílné barvy, ale také různé technologické postupy. V následujícím článku se proto zaměříme na některé možnosti potisku textilu. Pro snazší orientaci zde přitom budeme rozlišovat průmyslový potisk textilu, v němž se zpracovávají nejrůznější látky, šatovky apod., a potisk textilní konfekce, což je oblast, jež se podstatně více blíží segmentu reklamního tisku. V té dochází narozdíl od průmyslového potisku ke zpracování hotových produktů textilní výroby. Zde máme na mysli nejrůznější trika, šátky, kalhoty, bundy atd. Zcela samostatnou kategorii pak tvoří sublimační textilní tisk, který bychom mohli pro snazší orientaci označit také jako nepřímý potisk textilu. Zde se totiž nepotiskuje přímo textilní materiál, ale barvy jsou nejprve přeneseny na speciální substrát a teprve z něj jsou, jak si vysvětlíme dále, transportovány na konečný produkt.

 


Ukázka potisku textilní konfekce pomocí sítotiskových karuselů

 

Potisk textilní konfekce 

Asi nejrozšířenější a nejznámější sledovanou skupinou je potisk textilní konfekce, při němž se jednotlivé barvy nanášejí přímo na hotový produkt. K tomuto účelu se nejčastěji využívají tzv. sítotiskové karusely – zařízení specifická již svou konstrukcí. Materiál je zde pevně upnut na pracovní stoly, jež jsou umístěny v otočném kruhu. Nad každou stanicí je přitom síto pro tisk jednou barvou. Po potisku se stoly posunou o jednu pozici a provádí se tisk další barvou. Síta přitom bývají nejčastěji stacionární (tj. otáčí se prstenec s pracovními stoly), protože prstenec se síty mívá zpravidla větší hmotnost a obsahuje kromě samotných sít také motorizované mechanismy pro vlastní tisk. Při opačné konstrukci otáčení by přitom tyto stroje ztrácely svou stabilitu, důležitou pro vlastní tisk. Běžně se tyto stroje používají v konfiguraci čtyř až šestnácti stanic. Pokud je pro některé speciální aplikace nutné používat více stanic, nasazují se zařízení, která nemají stoly umístěné v jednom kruhu, ale jsou seřazeny v oválu na posuvném pásu. V tomto tiskovém systému se používají barvy krycí, navíc se velmi často jako první tiskne podkladová bílá, zvláště pak u tmavých materiálů.

Pro potisk textilní konfekce se využívá několik barvových systémů. Jedná se především o barvy ředitelné vodou, ředidlové a plastisolové. Použití těchto barev je závislé na tom, jaký typ materiálu je potiskován, jaké jsou požadavky na odolnost potisku, praní, stabilitu barev, odolnost při chemickém čištění apod. Není výjimkou, že se mohou jednotlivé barvové systémy používat pro stejný druh aplikace, mají však rozdílné vlastnosti, způsob zpracování a v neposlední řadě také jistá omezení. Nejjednodušeji se tisknou vodou ředitelné barvy, používané v řadě aplikací, u nichž nevadí, že se mohou tyto barvy vpíjet do materiálu, což s sebou ovšem přináší problémy například při tisku rastrových motivů či tenkých linek. Problematický může být také potisk tmavých materiálů, kde tisk působí nevýrazně. Pokud chceme potisknout syntetické materiály, jsou velmi vhodné ředidlové barvy. Využívají se například u materiálů s nesmáčivou úpravou povrchu, jako jsou nejrůznější impregnace u stanů, spacáků, ale také šusťákových bund apod. Zcela samostatnou kategorii pak tvoří plastisolové barvy, jež na povrchu tkaniny či textilie vytvářejí nízkou, jakoby gumovou vrstvu. Tento typ barev se při potisku textilní konfekce používá stále častěji. Mezi jejich přednosti totiž patří nejenom snadná aplikace, ale především velmi dobrá kryvost a povrchový vzhled. Jejich předností je to, že mohou mít celou řadu modifikací a lze na povrchu potisku vytvářet například strukturní efekty apod. Povrch přitom může být jak lesklý, tak i matný. Vrstva barvy na tkanině vytváří po zaschnutí pružný film, jenž reaguje na její ohyby. Mezi přednosti pak patří také velmi dobrá odolnost při praní.

 


Jednou z nejrozšířenějších aplikací v oblasti potisku textilu je výroba triček

 

Průmyslové barvení látek

Již v úvodu jsme se zmínili, že se technologie sítotisku může používat také v průmyslové textilní výrobě, kde slouží k barvení látek, šatovek apod. Zde přitom nedochází k vytvoření vrstvy barvy na látce, jako tomu bylo u potisku textilní konfekce, ale barvy reagují přímo s vlákny látky, kterou obarvují. K tisku jsou použita speciální barviva, jež jsou rozpuštěna v přenosovém médiu sloužícím k transportu na tkaninu, kde dochází k okamžitému obarvení vláken působením páry. Poté je látka ihned vyprána a přenosové médium se zbytky barvy opět odstraněno. K potisku se používají plošné nebo rotační sítotiskové stroje, které zpracovávají rolový materiál. Jde však o princip, jenž s reklamním tiskem nemá příliš společného.

 


Vlajky se nejčastěji zhotovují pomocí sublimačního tisku

 

Sublimační tisk

Nepřímou technikou potisku textilu jsme nazvali sublimační tisk, který sice není typickým příkladem potisku textilu, nicméně i on patří do této kategorie. Jde o techniku, u níž jsou použity speciální sublimační barvy. Ty jsou před samotným transportem na textilii přeneseny na papír, jenž slouží jako nepřímé tiskové médium. Teprve ten je po zaschnutí barev přiložen na místo tisku a barvy jsou z něj za působení tepla přenášeny rovnou na textilní materiál. V praxi ovšem nedochází k vlastnímu přenosu vrstvy barvy, ale podobně jako v předchozím příkladu jsou přímo obarvována jednotlivá vlákna tkaniny. Díky tomu tento barvový systém vykazuje nejvyšší stabilitu barev, z čehož vyplývá, že jde o techniku, která je vhodná zejména v takových aplikacích, kde jsou vysoké požadavky na odolnost potisku. Zde máme na mysli především výrobu nejrůznějších vlajek, standart apod., kde musí potisk odolávat  i povětrnostním vlivům. Typicky se sublimační tisk aplikuje v případech, kdy je nutné potisknout polyamidové tkaniny, používané například při výrobě dresů. Alternativou k této tiskové technice se v poslední době stávají digitální tiskové technologie, jež využívají obdobného principu. Speciálními inkousty se na inkoustových zařízeních vytiskne příslušný motiv, který je potom za působení tepla přenášen na potiskovanou textilii. V obou případech přitom platí, že k provádění tisku je nutné mít značné zkušenosti. Velmi totiž závisí na teplotě a času fixace, čímž se ovlivňuje výsledná barevnost tisku.

 

Patrik Thoma