Řezání – základní operace zpracování materiálu

1455

Každý materiál určený k zušlechtění pomocí tiskových technologií musí většinou nejprve projít řadou různých operací prvotního zpracování, aby vůbec mohla fáze potisku proběhnout. Základní zpracovatelskou operací pak je řezání (podélné a příčné), které přizpůsobí potiskovaný materiál nejrůznějšího druhu a materiálového složení (papíry, lepenky, samolepicí materiály, fólie, vlnité lepenky, plech, plasty, kašírované materiály apod.) rozměrovým a technickým možnostem daného tiskového stoje.

 

Papír – nejpoužívanější materiál pro potisk

Pracovní operace řezání si přiblížíme na papíru, který stále ještě je nejrozšířenějším materiálem pro potisk prakticky všemi technologiemi tisku.

V historii papíru, která trvá již téměř dva tisíce let, bylo zaznamenáno několik významných a zásadních mezníků v jeho výrobě a zpracování. Původně byl ruční papír vyráběn výhradně a pouze diskontinuálním způsobem. Z kádě (nádrže) s papírenskou vlákninou (hadrovina) byla ručně čerpána (nabírána) tato látka na síta, na nichž se současně rámečkem přímo vymezoval formát vznikajícího listu papíru. Následovalo sušení, klížení, hlazení a případně i další zušlechťovací operace, avšak vyrobený papír již většinou nebyl nijak ořezáván a dále formátován a zachovával si svůj typický roztřepený okraj, který je podnes jedním z hlavních znaků ručního papíru.

Největší změnu této staleté praxe (vedle surovinového přechodu z hadrů na dřevo) pak přinesl vynález papírenského stroje Francouzem N. L. Robertem (zařízení k výrobě nekonečného papírového pásu) ze dne 10. ledna 1799. Již z názvu patentu vyplývá, že prakticky současně muselo být do výrobního cyklu zařazeno řezání tohoto nekonečného pásu papíru, a to jak příčné, tak i podélné. Rozdělení na tyto dva základní způsoby řezání, které je vlastně prvním zpracovatelským krokem, pak zůstává jednou ze základních operací finalizace nejenom papírenské produkce, ale i prakticky všech dalších potiskovaných materiálů až dodnes.

Papírenské stroje (PS) mají v nejzákladnějším dělení mokrou a suchou část, trochu podrobněji pak lze mluvit o formovací části (nátok, tlakové formery, podélná nebo rotační síta), lisové části, sušicí části a navíjení, součástí papírenského stroje může být i natírání, kalandrování, hlazení apod. Důležitým rozlišovacím prvkem PS je sušicí partie, která může být jeho nejdelší částí s desítkami sušicích válců, nebo být naopak velmi krátká – jen s jedním velkým centrálním sušicím (Yankee) válcem (jednostranně hlazené papíry). Papírenské stroje v dnešní době dosahují pracovních šířek nad 10 m, mají délku až kolem 300 m (což je většinou dáno právě počtem a průměrem válců sušicí části PS) a produkují papír rychlostmi už i přes 2 000 m/min.

V každém případě je výsledným výrobkem papír (karton, lepenka), který je na konci PS navíjen do obrovských a velmi hmotných rolí (desítky tun) na ocelové dutinky (tzv. tambory). Takto vyrobený papír pak musí být dále zpracován nejprve převíjením (podélné řezání na role příslušných požadovaných šířek a průměrů) a následuje většinou i příčné řezání. Řezání může být také samostatnou výrobní náplní specializovaných zpracovatelských a úpravárenských závodů, ale podélné převíjení (řezání) po výrobě na PS je vždy přímo v papírně.

 


Řezací centrum se stolovou řezačkou

 

Principy řezání

Základní způsoby řezání nejenom materiálů určených k potisku jsou následující:
• podélné – kotoučové (z role na roli)
• příčné – archování (z role na archy – formáty)
• řezání formátů (z velkých archů na menší formáty)

Podélné řezání s příčným může být někdy zkombinováno v jednom zpracovatelském zařízení, například při velkokapacitní výrobě rozmnožovacích (kopírovacích) papírů přímo ve formátech A3 a A4.

Vlastní řezání materiálu může z hlediska principu probíhat plochým nožem proti ploché podložce (stolové řezačky, planžetové nástroje), plochým nožem proti rotační podložce a rotačním nožem proti rotační podložce (takto probíhá často také výsek), nejčastěji se však využívá principu střihu (dva nože v překryvu proti sobě v plochém, ale i v rotačním provedení).

Nedílnou součástí všech typů řezaček, které mohou řezat i velmi obsáhlý a zdánlivě nesouvisející sortiment materiálů, je dnes rozsáhlá automatizace, umožňující samočinné nastavení rozměrů, posun nožů, zohlednění tloušťky a kvality materiálů, uložení dat apod.

 


Řezání potištěného flexibilního obalového materiálu na kotoučky

 

Podélné řezání

Řezání materiálu (v našem případě papíru) podél existuje v zásadě v několika stupních, kdy nejprve musí dojít k základnímu ořezu okraje a převinutí a rozřezání papíru z obrovských tamborů na tvrději navinuté a lépe manipulovatelné kotouče příslušných šířek a průměrů, které již odtud mohou být také expedovány k přímému dalšímu zpracování.

Tak tomu je například u novinového papíru, ale i dalších tiskových papírů potiskovaných na kotoučových (rotačních) tiskových strojích (především SC, LWC a MWC papíry, ale i křídové a natírané papíry apod.). Tyto role však mohou stále dosahovat poměrně značných rozměrů, neboť například hlubotiskové magazínové kotoučové rotačky tisknou vícebarevně ve velkých šířích (až 430 cm). V poměrně velkých rolích jsou k dalšímu zpracování dodávány také technické papíry, jako například suroviny na výrobu vlnitých lepenek (zvlňovací stroje mají šíře 2,5–3,3 m), k laminaci, pro linky na výrobu papírových pytlů apod.

Již takto prvotně převinuté role papíru (a třeba i dále zušlechtěné) mohou být poté v papírně nebo u specializovaných zpracovatelů rozřezávány na ještě menší kotouče, roličky a kotoučky (tzv. bobiny) pro další použití. Výsledná rolička (kotouček papíru) může mít na šířku i pouhých několik cm a stejně tak velmi malý průměr návinu (určený pro některé speciální tiskové aplikace). Obdobně bývají řezány i další fóliové materiály (AL fólie, plasty, kašírované fólie apod.).

Na podélných kotoučových řezačkách bývá také často rozřezáván na malé kotouče (kotoučky, bobiny, roličky) již potištěný materiál, který se pak uplatňuje především při přímém balení (přebalování) zboží (papíry, plastové a AL fólie nebo i vícevrstvé kombinované materiály), ale i třeba jako tapety nebo jinak.

 

Řezání z role na archy

Především tiskařský (polygrafický) průmysl používá značnou část materiálu pro potisk v arších. Archy jsou vyráběny příčným řezáním kotoučů o dané šířce na požadovanou délku. K tomu se používá rotačních řezaček, nebo tzv. guilotinových řezaček. V prvním případě jsou příčné nože umístěny na otáčivém bubnu, ve druhém případě je výrobní cyklus přetržitý a dochází k řezání (střihu) jedním příčným nožem v okamžiku nastavení příslušné délky a slisování řezaného papíru (více vrstev).

V obou uvedených případech bývá papír odvíjen z několika hřídelí, a tedy kotoučů (současně jich třeba může být až 16), takže se jedná o poměrně produktivní technologii. Archování může být prováděno přímo v papírně (většinou na standardní formáty řady A nebo B, ale i na malé, přímo balené formáty A3 a A4), nebo ho zajišťují specializovaní zpracovatelé, kteří pak dodávají hlavně tiskárnám formáty papíru na přání, přímo podle příslušných tiskových zakázek. Při archování lze také zaměnit poměr stran u daných archů nebo formátů z hlediska průběhu směru vláken, odpovídajícímu směru výroby na papíru PS.

Archování papíru může probíhat také až po potisku na kotoučových tiskových strojích (např. balicí papíry), případně může na řezání (dělení) pásu kotoučového papíru rovnou navazovat další finální zpracování (např. u novinové a časopisecké produkce).

Archování je běžné i ve výrobě skládačkových lepenek a poté potištěných skládaček (archové ofsetové stroje), skládačky však mohou být vyráběny i na kotoučových linkách (flexotisk, hlubotisk), kde je archování závěrečnou operací, pokud nenásleduje přímo in-line výsek jednotlivých přířezů.

Specializované řezání a archování se uplatňuje i ve výrobě a zpracování hladkých a vlnitých lepenek, které mohou dosahovat poměrně značných tlouštěk, nebo i u dalších nepapírenských materiálů určených pro potisk (plasty, plech, kombinované materiály apod.).

 


Řezání velkých rolí papíru na kotouče určené pro finální zpracování

 

Řezání archů

Archové řezání a rozřezávání na menší formáty probíhá většinou u zpracovatelů na stolových řezačkách.

Jedná se především o ořez (před tiskem) a rozřezávání jednotlivých užitků (formátů) po potisku na archových strojích. Rozšířené je také řezání čistého papíru na formáty A4 a A3 (nebo jiné) k následnému použití na rozmnožovacích nebo menších tiskových strojích, pro přímé užití spotřebiteli (ke psaní, malování, pro stolní počítačové tiskárny apod.) nebo také řezání hladkých či skládačkových lepenek na různé proklady a proložky apod.

 

Závěr

Z přípravného procesu výroby v polygrafickém zpracovaní, v obalové technice, ale i reklamní produkci v dnešní době nelze prakticky pracovní operace řezání nijak eliminovat. Tyto základní zpracovatelské postupy jsou však přitom současně i nedílnou součástí následné finalizace produkce, a to jak v případě kotoučového uplatnění užitků, tak v případě potřeby potištěných produktů ve formátech a při eventuálním dalším zpracování již nařezaného materiálu.

 

Pro Svět tisku připravil Miloš Lešikar