Vazby a jejich zpracování

1773

Dnešní polygrafické zpracování zahrnuje celou řadu operací v rámci knihařského a dokončujícího zpracování. Velmi častou operací zde zůstává zpracování vazby, které je považováno mnohdy za jednu z nejdůležitějších operací v rámci zpracování tiskového produktu.

Zpracování vazby bývá mnohdy poměrně náročnou operací, při níž může dojít k celé řadě chyb, které mohou výsledný produkt znehodnotit. Zvláště zpracování tuhých vazeb a vazeb speciálních představuje velmi náročné operace, které není možné provádět v každém polygrafickém provozu. Proto není divu, že právě tyto vazby jsou více než jiné kooperovány v provozech, které se na výrobu knih a produktů se speciálními vazbami orientují. Je to celkem pochopitelné, uvědomíme-li si, že výroba těchto vazeb vyžaduje nejenom dostatečné know-how, ale především odpovídající technologické vybavení. A právě to představuje nemalou investiční náročnost, a proto se jím vybavují pouze ty tiskárny a knihařské podniky, které zpracovávají větší množství těchto vazeb. V opačném případě by investice do těchto výkonných a nákladných zařízení neměla své opodstatnění.

Klasických druhů spojení knižního bloku s obálkou je celá řada, pro snazší orientaci se toto spojování dělí na vazby měkké a tuhé, lišící se druhem obálky. Zatímco měkké vazby se vyznačují měkkou obálkou, tuhé vazby mívají desky z tuhého materiálu. Toto dělení se však v poslední době částečně stírá, protože se často můžeme setkat se zpracováním tuhé vazby V8, která je namísto tuhých desek opatřena deskami měkkými. Vzniká tak kniha s vazbou V8 v kombinaci s obálkou z vazby V2. Ta však splňuje parametry vazeb V8, jako je například nalepení předsádek, lacetka či kapitálek. Toto řešení se objevuje především kvůli výrobní ceně, která je podstatně nižší než u klasických tuhých desek. Jistou roli pak mohou sehrát i autorská práva – ta se pro vydání knihy v tuhé a měkké vazbě liší.

Podívejme se na následujících řádcích na jednotlivé druhy vazby, zaměřme se nejenom na základní parametry, ale i možnosti jejich využití či omezení. Podíváme se také na technologické postupy, jakými je vazby možné připravovat.

 


Výkonné linky představují velký výkon, ale také nemalé investiční náklady

 

Měkké vazby

Jak jsme již výše uvedli, tato skupina vazeb je tvořena vazbami s měkkou obálkou, s výjimkou tuhé vazby s měkkými deskami. Do této kategorie se standardně řadí sešitová vazba V1, lepená vazba V2, vazba V3 a V4, tedy vazby, které ani zdaleka nedosahují využití prvních dvou typů vazeb.

 

Vazba V1

Základem v našem přehledu bude sešitová vazba V1, která je dnes nejenom technologicky nejjednodušší z běžných druhů vazeb, ale také nejrozšířenější. Vazbu V1 je možné zpracovávat prakticky v každé tiskárně, i když s různou úrovní automatizace a produktivity. Obecně však platí, že jde o technologicky relativně jednoduchý produkt, který nečiní tiskárnám příliš velké problémy. Jeho rozšíření však nepomáhá pouze jednoduchá výroba, ale především velmi nízká cena (v porovnání s ostatními druhy vazeb). I když jsme výše napsali, že tato vazba nečiní tiskárnám příliš velké problémy, je třeba mít na paměti, že podobně jako další druhy vazeb, také vazba V1 má svá omezení a úskalí, na něž je nutné dávat pozor již při plánování samotné technologie.

Zaměříme-li se na samotnou technologii a v krátkosti popíšeme vznik této vazby, pak je třeba říci, že zde jsou jednotlivé složky či dvojlisty vloženy do sebe a do obálky. Celý snesený komplet je pak následně sešit ve hřbetě a oříznut po třech stranách. K spojování obálky a bloku je použito skobek, popřípadě drátu, z něhož jsou skobky před svou aplikací tvarovány. S odvíjením drátu pracují především průmyslová zařízení, naopak zařízení menší či pro segment digitálního tisku častěji pracují s již hotovými skobkami. Varianta s tvarováním z drátu je podstatně levnější než nakoupení již hotových skobek. Vazba V1 však nemusí využívat skobky, ale může být ke spojení jednotlivých složek použito například lepení. To je i případ lepení bloku ve hřbetním lomu, s nímž se můžeme setkat na výstupu kotoučových tiskových strojů, kde je pás papíru nejprve poskládán a poté slepen. S bodovým lepením se můžeme setkat i u některých skládacích strojů. Výsledná tiskovina je velmi podobná jako u šití drátem, oproti té je však omezena v menším počtu listů. Výhodou je naopak rychlejší zpracování, kde odpadá jedna operace. Za zmínku pak také stojí, že varianta s lepením se používá i u některých aplikací knížek a časopisů pro děti, kde jde o bezpečnostní opatření, zabraňující případnému spolknutí kovové skobky.

Jestliže jsme zmiňovali lepení složek jako variantu k šití knižního bloku, pak bychom neměli zapomenout ani na další alternativu, kterou je spojení složek v měkké sešitové vazbě V1 pomocí nití. Zpracování zde probíhá podobně jako u klasické vazby šité drátem, místo zapuštění skobek je však na speciálně upravené niťošicce provedeno sešití ve hřbetním lomu po celé jeho délce. Mezi hlavní přednosti této alternativy patří velmi vysoká pevnost takto vytvořené vazby, a to i při značném namáhání.

Jestliže jsme hovořili o úskalích této vazby, pak bychom neměli zapomenout především na omezení v počtu stran. Při větším počtu složek nebo při použití papírů s vyšší plošnou hmotností totiž může docházet k otevírání vazby a prakticky nemožnosti zalisování bloku. Také bychom u vazeb V1 s větším počtem stran neměli zapomenout na to, že vnitřní listy či složky jsou dále od hřbetu, na což by se mělo pamatovat již při samotném vyřazení publikace. V opačném případě se může stát, že po čelním ořezu může v některých extrémních případech dojít až k oříznutí textové části vnitřních stran publikace.

 


Nanášení lepidla u vazby V2 je nejčastěji zajišťováno systémem válců

 

Vazba V3

I když by na tomto místě měla následovat měkká lepená vazba V2, jako další velmi rozšířený druh vazby, udělejme na tomto místě odbočku a zastavme se u vazby V3. Ta je totiž z technologického hlediska podobná vazbě V1. Jedná se o brožuru sešitou drátěnými skobkami shora, zavěšenou do kartonové, často povrchově upravené a 4x rýhované obálky. Obálka navíc může být dělená (bez hřbetu) a hřbet bloku pouze oblepený. Tuto variantu označujeme jako V3a. I zde je na závěr proveden ořez po třech stranách, jako je tomu i u ostatních druhů vazeb. Stejně jako vazba V1 má také vazba V3 omezení v počtu stran. Při větším počtu listů se totiž kvůli šití shora vyznačuje špatnou otevíratelností a také nižší životností. Obecně se uvádí, že kvůli rozevíratelnosti by plošná hmotnost papíru knižního bloku neměla přesáhnout 90 g/m². Vazba V3 je určena pro tloušťky knižního bloku do 10 mm. Šití drátem shora je pak prováděno u formátů do A5 dvěma a do A4 až třemi skobkami. U větších formátů je pak povoleno použití až 5 skobek.

S vazbami V3 se můžeme setkat především u malonákladové neperiodické produkce merkantilního charakteru. Setkat se s ní můžeme u některých druhů učebnic (zvláště vysokoškolská skripta), u různých druhů bloků, vstupenek, šatnových lístků apod. Ke zpracování vazby V3 se v současnosti využívají ploché drátošičky, popřípadě horizontální snášečky, z nichž některé typy umožňují prošít blok shora.

 


Pro zpracování vazby V1 se používají jako nejvýkonnější řešení snášecí drátošičky

 

Vazba V2

Asi není nutné pochybovat o tom, že spolu s vazbou V1 je právě tento druh vazby nejrozšířenějším. Zaměříme-li se na technologii zpracování této vazby, zjistíme, že knižní blok je u vazby V2 poskládán z jednotlivých listů, dvojlistů, speciálně perforovaných složek nebo složek slepených ve hřbetě. Takto vytvořený blok je dále slepen s čtyřikrát rýhovanou kartonovou obálkou. Samozřejmostí je možnost její povrchové úpravy. Samotný princip lepeného knižního bloku předurčuje tuto vazbu pro aplikace, kde je použito většího počtu stran. Pokud jde o publikaci s menším počtem stran, je vhodné použít vazbu V1, u většího počtu stran se osvědčila více vazba V2. U papírů s plošnou hmotností do 90 g/m² by se tloušťka bloku měla pohybovat v rozmezí od 4 do 35 mm, nad 100 g/m² plošné hmotnosti pak od 5 do 40 mm. I přes tato doporučení se můžeme u některých výjimečných aplikací setkat i s bloky mimo tento rozsah. Typickým příkladem jsou telefonní seznamy, kde bývá tloušťka bloku podstatně větší, než je výše uváděné rozmezí.

K lepení knižního bloku v rámci vazby V2 se v současnosti používají tři základní lepidlové systémy. V prvé řadě jsou to syntetická, vodou ředitelná disperzní lepidla na bázi polyvinylacetátu. Ta se vyznačují velmi dobrými vlastnostmi i za extrémních teplotních podmínek, jejich nevýhodou je však delší výrobní cyklus. Problémy mohou u těchto lepidel nastávat také při lepení kombinace některých papírových materiálů. Druhou skupinu tvoří lepidla tavná na bázi kopolymerů etylenu a vinylacetátu. Ta se dnes stala nejrozšířenějším lepidlovým systémem díky poměrně rychlému výrobnímu cyklu, příznivé ceně a také dobrým vlastnostem lepení. Nevýhodou je pak teplotní nestálost: Působením tepla dochází k opětovnému měknutí nánosu lepidla, a tím pádem i ke znehodnocení vazby. V extrémních podmínkách tak může být životnost této vazby poněkud horší. Z hlediska kvality lepení se dnes jeví jako nejlepší lepidlový systém na bázi polyuretanů. Tato lepidla se mnohem dokonaleji spojují s papírem a na hřbetě bloků vytvářejí pevný, pružný a přitom tenký film, umožňující snadné rozevření knihy. Tato lepidla vykazují velmi dobré vlastnosti i při lepení různých druhů papírů. I když jde o lepidla poněkud dražší, jsou nanášena v menší vrstvě a výsledky lepení jsou velmi dobré. PUR lepidla se doporučuje používat především u aplikací, kde jsou na vazbu kladeny větší nároky z hlediska namáhání. Nevýhodou těchto lepidel je pak kromě již výše zmiňované vyšší ceny také jejich obtížná recyklovatelnost.

Vazbu V2 je možné zpracovávat v lepičkách s různou úrovní automatizace a produktivity. Již jednokleštinové lepičky, které vždy zpracovávají jen jeden produkt, mohou nabídnout produktivitu na úrovni okolo 200 až 400 cyklů za hodinu, některé i více. Naopak na druhém pólu stojí výkonné linky, často on-line spojené se snášecími stanicemi, které umožňují pracovat i s hodinovými výkony na úrovni několika tisíc kusů. V rámci výrobního cyklu dochází nejprve k odfrézování hřbetů složek, poté po další úpravě hřbetu dochází k nanášení lepidla a následnému spojení s obálkou. Následně je blok pevně zalisován a posunut k dalšímu zpracování. Existují také trochu odlišné výrobní postupy, ale sled technologických kroků zde zůstává zachován.

Lepená vazba V2 má také celou řadu alternativ, které se více či méně používají. Jednou z takovýchto vazeb může být lepená vazba se záložkami. Z technologického hlediska jde o běžnou lepenou vazbu, pouze obálka je dvakrát nebo čtyřikrát rýhovaná a má jednu nebo obě strany založeny ke hřbetu. Technologicky lze tuto úpravu zhotovit v jakémkoliv lepicím stroji, záložky obálky se v tomto případě skládají předem, tzn. že je nutné zajistit, aby stroj dokázal obálky se založenými záložkami správně naložit. Problém nastává především ve fázi trojřezu, kde je nutné zajistit, aby docházelo pouze k ořezu vnitřního bloku, a nikoliv obálky.

Dalším speciálním typem měkké vazby V2 je švýcarská lepená vazba. Tato vazba je určena pro publikace s malým rozsahem. Švýcarská lepená vazba dává tiskovině elegantní vzhled a možnost snadného rozevření. Knižní blok je u tohoto druhu vazby oblepen speciálním textilním oblepovacím materiálem, ke kterému je ze zadní strany nalepena dvakrát rýhovaná obálka, která bývá povrchově upravena, nebo z kartonu vyšší plošné hmotnosti. Výhodou této vazby je především to, že po otevření zůstává hřbetová část volná, čímž lze využít celou plochu obálky na tisk.

U lepené vazby Tubebind je v hřbetní části knižního bloku umístěna dutinka, která je ve stejné šíři jako oblepovací materiál. Dutinka se zhotovuje ze složeného papírového pásu potřebné šířky. Blok je zavěšen do čtyřikrát rýhované obálky, spojení knižního bloku a obálky zajišťuje pouze dutinka. Tato vazba má lepší roztíratelnost a má ohebnější hřbet.

 


Malonákladové zpracování tuhých knižních vazeb

 

Vazba V4

Posledním typem vazby, která je řazena do oblasti měkkých vazeb, je vazba V4, u níž je knižní blok šitý na niťošičce podobně, jako je tomu u vazby V8. Rozdíl mezi těmito vazbami v podstatě spočívá pouze v tom, že u vazby V8 se blok šije na gázu. U vazby V4 pak může být blok šit také tavnou nití na speciálním stroji. Takto připravený blok je zavěšen do kartonové obálky, která může být povrchově upravena. Obálka je bez záložek, 4x rýhovaná, při zavěšování musí být přilepena jak ve hřbetu, tak i po jeho stranách mezi první a čtvrtou rýhou. K zavěšování do obálky je možné použít i běžné stroje na lepenou měkkou vazbu V2, je však nutné zajistit odpojení stanice na odfrézování hřbetu. Mezi hlavní přednosti této vazby patří její velká životnost, proto se také šité bloky používají především u zvláště namáhaných vazeb. Proti většímu rozšíření vazby V4 hovoří především její vyšší cena a také větší technologická náročnost, která je spojena i s větší investiční náročností než třeba u vazby V2, která tento druh vazby do jisté míry vytlačuje. Také vazba V4 se používá především u bloků s větší tloušťkou.

 

Tuhé vazby

V následující části tohoto článku se zaměříme na druhou základní skupinu, kterou tvoří tuhé vazby. Obecně zde platí, že jejich zhotovení je technologicky podstatně náročnější, než je tomu u výše zmiňovaných měkkých vazeb, a také náklady na jejich zhotovení jsou podstatně vyšší. Linkami pro přípravu těchto vazeb se z důvodu vysoké finanční náročnosti vybavují pouze společnosti, které se na výrobu těchto vazeb ve svém výrobním portfoliu více specializují.

Tuhé vazby jsou charakterizovány tím, že knižní blok spojený především šitím, ale může být spojen i lepením, je spojen s knižními deskami, které jsou vyrobeny z lepenky nebo plastu. Spojení je zajištěno předsádkami, podlepenými k vnitřní straně knižních desek, nebo případně zavěšením ve hřbetě na dutinku.

V omezené míře je možné k výrobě tuhých vazeb využívat ručních zařízení, ta jsou však vhodná jen pro malé objemy výroby. Pro větší náklady jsou pak využívány výkonné linky, které zahrnují všechny výrobní operace zpracování tuhé knižní vazby vyjma přípravy desek, které bývají připravovány na deskovačkách samostatně mimo výrobní proces.

Již výše jsme uvedli, že tuhé knižní vazby se mohou lišit druhem knižních desek, resp. materiálů, z nichž jsou tyto desky vyrobeny. Prvním typem tuhé knižní vazby je vazba V7, která disponuje kombinovaným potahem. Často bývá taktéž označována jako poloplátěná vazba. Knižní desky jsou u tohoto druhu knižní vazby potaženy papírem a hřbet knihy je potažen plátnem, nebo jiným vhodným materiálem. Potahový papír bývá samozřejmě většinou potištěn. S tímto druhem tuhé knižní vazby jsme se mohli setkávat zvláště v minulosti v knižní produkci, dnes se tento typ prakticky nevyužívá.

Podstatně větší využití nalezneme u vazby V8, která je nyní zcela dominantním druhem tuhé knižní vazby. Tato vazba má nekombinovaný potah, někdy je tato vazba označovaná také jako celoplátěná. Knižní desky tvořené dvěma lepenkovými přířezy a hřbetníkem jsou potaženy celistvým potahem. Ten přitom může být buď plátěný, nebo papírový. V praxi se také využívá laminovaný papír. Papír může být lakovaný, běžně potištěný, speciální potahový nebo se syntetickým zátěrem. Alternativou výše uvedených potahových materiálů může být také další materiál, jako je například useň, její imitace a další podobné přírodní nebo syntetické materiály. Alternativou k výše popsaným druhům tuhých vazeb je vazba V9, kde jsou lepenkové přířezy nahrazeny deskami z plastu, ztuženými neměkčenou PVC fólií nebo lepenkou.

 

 

Závěr

Knižní vazby jsou dnes hojně rozšířené, což platí zejména pro měkké vazby, které jsou technologicky méně náročné a také jejich výrobní náklady jsou podstatně nižší, než je tomu u tuhých vazeb. Knižní tuhé vazby se prosazují především u luxusnějších knih a také u takových, u nichž se očekává dlouhodobější užitek. Speciální vazby, jako jsou například termovazby či vazby kroužkové, se v klasické polygrafii příliš neprosazují, naopak svou nezastupitelnou pozici mají především ve světě digitálního tisku, kde v jejich prospěch hovoří zejména nízká náročnost zpracování a také možnost rychlé výroby.

 

Pro Svět tisku připravil Patrik Thoma