Virtual PC 6 – upgrade plný novinek

638

Navzdory stále hlubší vzájemné kompatibilitě na úrovni souborů i aplikací, myšleno mezi Mac OS a Windows, je Virtual PC celosvětově jednou z nejznámějších aplikací pro počítače Apple.

Masová obliba Virtual PC nijak nepřekvapí, když si uvědomíme, pro jak široké spektrum uživatelů a aplikací je tento emulátor PC určen, v kolika různých situacích lze Virtual PC úspěšně použít. Jak jsme řekli, podstatná část moderních aplikací je k dispozici v téměř analogických verzích pro obě dvě platformy, stejně tak jsou bez problémů přenositelné soubory snad ve všech hlavních formátech. Značná část uživatelů počítačů Apple je ovšem nucena pohybovat se v heterogenním prostředí a výše zmíněná kompatibilita jim jednoduše nestačí. Jedním z nejčastějších, velmi typických příkladů je nutnost používat software, dostupný jen pro Windows. Často jde o speciální aplikace, nezřídka napsané na zakázku přímo pro konkrétní účel nebo firmu; obdobná situace ale nastává, pokud je nutné pracovat se starší aplikací pro Windows, jejíž vývoj byl zastaven. Z praxe známe zejména na míru napsané firemní síťové aplikace, podporující výhradně systémy Windows – jejich emulace je jedinou možností, jak se k nim s počítačem Apple připojit.

Poznamenejme, že instalace operačních systémů Windows je sice nejčastější formou využití Virtual PC, není to však možnost jediná. Virtual PC totiž neemuluje operační systém, ale hardware, konkrétně počítač s procesorem Intel Pentium 2 MMX – proto lze Virtual PC provozovat i s dalšími operačními systémy. Výsledkem instalace každého systému je samostatný, na ostatních instalacích nezávislý virtuální počítač. Fyzicky je operační systém, spolu s nainstalovanými aplikacemi a parametry daného počítače (paměť apod.) uložen v jediném souboru ve formě diskové image (soubor, který lze v počítači “připojit” a pak se chová jako běžný disk).

Novinky Virtual PC 6

Integrace do Mac OS X
Jednou z poměrně zásadních novinek je začlenění Virtual PC přímo do docku. Hned po instalaci se zde objeví položka s povědomou ikonou Start. Kliknutí na tuto ikonu opravdu vyvolá, podle očekávání, rozbalení všech postupných menu, jak je známe z běžné nabídky Windows. Trik je v tom, že nabídkami lze listovat, aniž by bylo Virtual PC předtím spuštěno. Ke spuštění virtuálního počítače dojde až následně – v okamžiku, kdy prostřednictvím tlačítka Start skutečně spustíme některou z nainstalovaných PC aplikací.
Kromě toho lze přímo do docku umístit i ikony jednotlivých PC aplikací; jejich spouštění pak probíhá jedním kliknutím, stejně, jako by šlo o aplikace pro Mac OS X. V neposlední řadě se nyní v docku objevují, opět po vzoru nativních programů, i ikony spuštěných aplikací.

Řekli jsme, že veškerá data každého virtuálního počítače jsou uložena v jediném souboru. Tento soubor má nyní podobu diskové image, což s sebou nese celkem nečekanou, i když logickou, možnost. Diskové image je pod Mac OS X nově možné připojit na plochu, a pracovat s nimi poté jako s běžným pevným diskem. To mimo jiné znamená, že připojené disky lze bez spouštění Virtual PC prohledávat (třeba Sherlockem), data na disku je možné jednoduše zálohovat stejným způsobem, jaký používáme pro data na Macu.

Vyšší rychlost
Virtual PC 6 je oproti předchozí verzi při práci pod Mac OS X výrazně rychlejší, podle verze Windows a typu testu se navýšení pohybuje zhruba mezi 20-40 %. Podmínkou je ovšem aktualizovaná verze Mac OS X 10.2.3 a také grafická karta, podporující technologii Quartz (například karty ATI s procesorem Radeon).

Jednoduchá obsluha
Se zjednodušeními oproti předchozím verzím se setkáváme na mnoha místech. Poprvé hned při instalaci, která spočívá, jak je dnes stále populárnější, v prostém přetažení aplikace z CD na disk počítače (a to jak pod Mac OS X, tak i pod Mac OS 9). Jednodušší je i prvotní konfigurace virtuálního PC, při níž je třeba zadávat mnohem méně parametrů – například není nutné definovat velikost fiktivního pevného disku, tu si nyní Virtual PC řídí samo.
K výraznému zvýšení přehlednosti přispívá i změna v ukládání dat virtuálních počítačů. Instalace operačního systému, aplikace i data, parametry virtuálního počítače, to vše je nyní společně uloženo uvnitř jediné diskové image (soubor, který se za určitých okolností může navenek chovat jako disk).
Nově Virtual PC 6 automaticky detekuje USB tiskárny, připojené k hostitelskému Macu. Volitelně je možné virtuálnímu počítači USB tiskárny přidělit, pak ale nejsou k dispozici systému Mac OS.

Více grafické paměti
Na rozdíl od předchozích verzí podporuje Virtual PC 6 definici až 16 MB grafické paměti (virtuální počítač emuluje kartu S3 Trio). Díky tomu počítač dokáže pracovat i při vysokých rozlišeních v miliónech barev. Podpora grafiky nyní navíc zahrnuje i možnost pracovat v rozlišeních, která se na PC běžně nevyskytují, i když pro Mac jsou typická; díky tomu jsou plně podporovány i panely Apple Cinema Display.

Virtual PC 6 jsme testovali na počítači G3/300, upgradovaném procesorovou kartou na G4/400, osazeném 576 MB paměti. I na takto relativně “pomalém” počítači (v porovnání se současnou modelovou řadou PowerMac) pracuje emulátor přijatelnou rychlostí. Podrobnější výkonnostní test přinášíme na straně XX tohoto čísla.

Pro Svět tisku připravil Kamil Třešňák