Litografie: co je kamenotisk a jak se pozná originál
Co je litografie neboli kamenotisk
Litografie neboli kamenotisk je tisk z plochy, při němž tisknoucí i netisknoucí místa leží ve stejné rovině. Obraz nevzniká vystouplými písmeny jako u knihtisku ani zahloubenými linkami jako u hlubotisku. Funguje díky tomu, že voda a mastnota se odpuzují: mastná kresba přijme tiskařskou barvu, zatímco navlhčená místa bez kresby ji odpuzují.
Název vychází z řeckých slov lithos, tedy kámen, a graphein, tedy psát nebo kreslit. Klasický kamenotisk používá jemnozrnný vápenec, na který může autor nebo litografický tiskař kreslit mastnou tuší či litografickou křídou. Litografie v širším smyslu však využívá také kovové, polymerní a fotomechanické formy. Z takto připraveného kamene se potom tiskne přímo na papír.
Slovo „litografie“ se dnes používá i volněji. Může označovat originální autorský grafický list, reprodukci vytvořenou litografickým způsobem, ofsetový tisk nebo historický popis techniky. Proto samotné označení v nabídce ještě nepotvrzuje, že jde o originální kamenotisk.
Jak funguje tisk z plochy
Na kameni nejsou tisknoucí místa vyvýšená ani zahloubená jako u jiných grafických technik. Tisková plocha zůstává přibližně v jedné rovině, ale její povrch je po kresbě a preparaci rozlišený na mastná tisknoucí místa a vodu přijímající netisknoucí plochy. Mastná kresba je oleofilní, tedy přijímá mastnou barvu. Ostatní plocha kamene je hydrofilní, tedy přitahuje vodu. Když se kámen před tiskem zvlhčí, voda obsadí nezakreslená místa a zabrání jim přijmout barvu.
Tiskař proto při každém otisku střídá zvlhčení kamene a navalování barvy. Barva se uchytí pouze v kresbě. Na kámen se přiloží vhodný papír a lis přenese obraz tlakem na jeho povrch.
Rozdíl mezi tiskem z výšky, hlubotiskem a litografií
| Typ tisku | Kde je tisknoucí obraz | Princip | Příklad |
|---|---|---|---|
| Tisk z výšky | Vystouplá místa formy | Barva se nanese na vyvýšený povrch. | Knihtisk |
| Tisk z plochy | Tisknoucí i netisknoucí místa jsou v rovině | Rozhoduje odpuzování vody a mastné barvy. | Litografie, ofset |
| Hlubotisk | Prohloubená místa formy | Barva zůstává v zahloubených liniích nebo ploškách. | Mědiryt, lept, průmyslový hlubotisk |
U knihtisku bývá reliéf často patrný i na rubu papíru. Více o tomto principu popisuje článek o tisku z vyvýšené formy. U hlubotisku lze na některých listech nahmatat nebo proti světlu vidět jemné vtlačení papíru do tiskové formy. Podrobnosti najdete také v přehledu, jak funguje hlubotisk.
Jak litografie vznikla a proč změnila tisk
Alois Senefelder a první kamenotisk
Za objevitele litografie je obecně považován Alois Senefelder. První pokusy s tiskem z kamene a tisk notového záznamu se spojují s rokem 1796. V dalších letech Senefelder postup zdokonaloval, proto se v historických textech objevují i roky 1798 a 1799. Nejde nutně o rozpor: rok 1796 označuje rané pokusy, další data souvisejí s rozpracováním metody, jejím pojmenováním a obchodním využitím.
Kolem roku 1799 Senefelder v Mnichově založil společnost spojenou s průmyslovým rozvojem kamenotisku. Přesný název a právní podoba společnosti se v pramenech uvádějí různě, proto je vhodné ověřit je podle konkrétního historického zdroje. Senefelder se narodil v Praze během hostování svých rodičů v Nosticově divadle, většinu profesního života však spojil s Bavorskem.
První soubory litografií, tehdy označované jako polyautografie, vyšly v Mnichově roku 1802 a v Londýně roku 1803. Nová technologie byla cenná hlavně proto, že umožňovala přenést na tiskovou formu kresbu rychleji a přirozeněji než tehdejší rytiny do kovu.
Od not a map k umělecké grafice
Litografie se nejprve používala pro noty, mapy, plakáty, časopisecké ilustrace a obrazové přílohy knih. Kreslíř mohl pracovat perem, štětcem nebo křídou podobně jako na papíře. To bylo praktické zejména u obrazů, kde měla zůstat patrná autorova linka, rukopis nebo měkké stínování.
Po roce 1815 se litografie prosazovala také jako samostatná umělecká grafická technika, zvláště ve Francii. Mezi známé osobnosti spojované s litografií patří Dominique Ingres, Théodore Géricault a Eugène Delacroix. V době secese získal velký význam barevný plakát. S litografií jsou spojováni například Henri de Toulouse-Lautrec a Alfons Mucha.
Ve 20. století techniku využívali mimo jiné Picasso, Chagall, Miró, Hartung a Rauschenberg. U každého konkrétního díla je ale nutné rozlišovat, zda autor kreslil přímo na kámen, pracoval s přenosovým materiálem, nebo spolupracoval se specializovaným litografickým tiskařem.
Proč klasickou litografii nahradil ofset
Litografické kameny byly těžké, křehké a náročné na broušení, skladování i manipulaci. Kámen formátu 80 × 120 cm mohl vážit přes 150 kg. Tisk z kamene byl ve velkých nákladech méně praktický než pozdější průmyslové postupy a příprava každého kamene vyžadovala značnou ruční práci.
Fotografie a světlocitlivé vrstvy později umožnily vytvářet tiskové formy fotomechanicky. Z těchto postupů se vyvinula fotolitografie a průmyslový ofset. Ofset převzal základní planografický princip, ale zrychlil výrobu a umožnil efektivní tisk velkých nákladů časopisů, katalogů, letáků a knih.
Jak se litografie tiskne krok za krokem
Klasický postup je technologicky i chemicky náročný. Následující přehled vysvětluje princip, ale není bezpečným domácím návodem. Práce s kyselinou dusičnou, terpentýnem a dalšími látkami patří do vybavené grafické dílny s větráním, ochrannými pomůckami a odborným dohledem.
Příprava a broušení litografického kamene
Tradiční formou je jemnozrnný porézní vápenec. Musí být dostatečně silný, aby odolal tlaku lisu. Litografické kameny bývají silné několik centimetrů; u větších formátů mohou být velmi těžké a obtížně manipulovatelné.
Před novou kresbou se povrch kamene obvykle brousí za mokra. Používá se křemenný nebo karborundový písek, konečné vyhlazení může zajistit pemza. Povrch se upravuje podle zamýšlené techniky: pérová kresba vyžaduje hladší kámen, zatímco křídová litografie využívá jemně zrnitý povrch. Hrubší nebo jemnější zrno ovlivňuje hustotu tónu, měkkost přechodů i charakter výsledné kresby.
Vedle vápence existují také litografické desky z kovu nebo některých moderních materiálů. Neznamená to však, že každý tisk z kovové desky je automaticky klasická kamenotisková litografie. Při posuzování grafického listu je důležité zjistit konkrétní technologii.
Kresba mastnou tuší nebo litografickou křídou
Autor vytváří obraz mastnou litografickou tuší nebo křídou. Použít lze pero, štětec, tampon, stříkání nebo jiné kreslicí prostředky. Mastná složka kresby je podstatná, protože právě ona později přijímá tiskařskou barvu.
Charakter kresby se přenáší do výsledného listu. Jemná pérová linka může působit ostře a přesně. Křídová kresba vytvoří zrno, měkký tón nebo přirozený přechod mezi šedí a černí. Litografický otisk může díky lince, zrnu a tónovým přechodům působit podobně jako kresba nebo malba. Samotný vzhled ale není spolehlivým důkazem originálního kamenotisku, protože reprodukce tyto vlastnosti mohou napodobit.
Arabská guma, preparace a ustálení obrazu
Po dokončení kresby se povrch kamene chemicky upravuje. Důležitou úlohu má arabská guma, která pomáhá stabilizovat netisknoucí plochy. V klasickém postupu se používají také kyselé preparáty, které zajišťují rozdíl mezi mastnou kresbou a vodu přijímajícími místy kamene.
Nejde o obyčejné „vypálení“ kresby do kamene. Smyslem preparace je vytvořit stabilní chemický stav povrchu, aby se při tisku barva držela na správných místech a nezanášíla nezakreslené plochy.
Zvlhčení kamene, nanesení barvy a otisk v lisu
- Kámen se navlhčí, aby nezakreslená místa přijala vodu.
- Na povrch se naválcuje mastná litografická barva.
- Barva ulpí na mastné kresbě, zatímco vlhká místa ji odpuzují.
- Na kámen se položí vhodný papír, často mírně navlhčený.
- Lis tlakem přenese barvu z kamene na papír.
Stejný kámen může poskytnout více otisků, ale není rozumné tvrdit, že jejich počet je neomezený. Kvalita a počet závisí na stavu kamene, kresby, preparace, barvy i samotného tisku.
Proč musí být přímá kresba zrcadlově obrácená
Při tisku se motiv z tiskové formy přenese na papír zrcadlově převrácený. U textu a motivů s výraznou orientací proto musí autor s převrácením počítat už při přípravě kresby. Kreslí-li autor přímo na kámen text, číslice nebo postavu obrácenou do určité strany, musí počítat se zrcadlovým převrácením v konečném otisku.
Řešením je autografie neboli přetisk. Autor kreslí mastným prostředkem na speciální přenosový papír a kresba se následně přenese na kámen. Přenos pomáhá obejít problém obrácené kresby a dovoluje také připravit více motivů mimo samotný tiskový kámen.
Druhy litografie a jejich typický výsledek
| Technika | Jak vzniká kresba | Typický výsledek |
|---|---|---|
| Pérová litografie | Mastná tuš a tvrdé pero na hladkém kameni. | Ostrá, přesná čára, vhodná pro kresbu, písmo a detaily. |
| Křídová litografie | Mastná křída na jemně zrněném kameni. | Měkké tóny, zrnitost, kreslířský nebo pastelový dojem. |
| Lavírovaná litografie | Ředěná tuš nanášená štětcem. | Malířské plochy, světlejší a tmavší odstíny. |
| Škrábaná litografie | Do tmavé krycí vrstvy se zasahuje škrabkami a kartáči. | Světla vystupují z tmavého podkladu, výrazná práce s kontrastem. |
| Rezerváž | Negativní kresba chrání určité části před přijetím barvy. | Světlá nebo bílá kresba na tmavém pozadí. |
| Autografie | Kresba vznikne na přenosovém papíru a přetiskne se na kámen. | Umožňuje pohodlnější práci mimo kámen a řeší zrcadlové převrácení. |
| Fotolitografie | Obraz se připravuje fotomechanicky pomocí světlocitlivé vrstvy. | Přesný přenos předlohy, význam pro reprodukční a průmyslový tisk. |
Bezvodá litografie pracuje s jinak upravenou tiskovou formou a omezuje používání zvlhčovacího roztoku. Kovová litografie zase nahrazuje tradiční vápenec deskou z kovu. Tyto varianty navazují na stejný základní princip tisku z plochy, ale jejich materiál a pracovní postup se liší.
Jak vzniká barevná litografie
Každá barva v barevné litografii vyžaduje vlastní tiskovou formu. Pokud má obraz červenou, modrou, žlutou a černou, nejde o jeden kámen se čtyřmi barvami, ale nejméně o čtyři samostatně připravené formy. Každá přenese jednu vrstvu obrazu.
Samostatná tisková forma pro každou barvu
Autor nebo tiskař nejprve rozdělí motiv na jednotlivé barevné složky. Pro každou z nich připraví samostatný kámen, případně jinou litografickou formu. Papír pak prochází lisem opakovaně. Jednotlivé barvy se vrství od první až po poslední.
Složité barevné litografie mohly vyžadovat až 25 tiskových průchodů. Neznamená to nutně 25 výrazných barev. Některé vrstvy mohou sloužit k jemnému tónování, stínům nebo změně odstínu již vytištěné plochy.
Soutisk a riziko posunutých vrstev
Aby na sebe barevné vrstvy správně navazovaly, používají se soutiskové značky. Jsou to pomocné body, čárky nebo křížky mimo obraz, podle nichž tiskař přesně usadí papír při každém průchodu lisem.
U starších listů lze někdy v okrajích najít zbytky těchto značek. Mírně posunutý soutisk není automatickým důkazem originality, ale může odpovídat ručnímu charakteru tisku. Pravidelný barevný rastr často ukazuje na ofsetovou nebo jinou reprodukční technologii, sám o sobě však litografii bezpečně nevylučuje.
Čím se barevná litografie liší od barevné reprodukce
U originální barevné litografie vzniká obraz z tiskových forem připravených pro jednotlivé barvy, obvykle za autorovy účasti nebo s jeho schválením. U konkrétního díla se rozsah autorovy účasti může lišit. Reprodukce obvykle převádí hotovou malbu, kresbu nebo starší grafiku do tiskových barev pomocí fotografického, ofsetového nebo digitálního procesu.
Reprodukce může být kvalitní a dekorativní, ale není automaticky originální grafický list. Podobně jako u giclée reprodukce uměleckých děl je nutné odlišit výtvarnou hodnotu předlohy od techniky konkrétního výtisku.
Litografie versus ofset, digitální tisk a jiné techniky
Klasická litografie a ofset nejsou totéž
Litografie a ofset patří mezi tisk z plochy, ale obraz se přenáší jinak. U klasického kamenotisku jde barva přímo z kamene nebo jiné ploché formy na papír. U ofsetu se obraz nejprve přenese na pružný gumový válec a teprve potom na papír.
Ofset je nepřímý tisk. Gumový válec se dobře přizpůsobí povrchu papíru a umožňuje rychlý tisk vysokých nákladů. Právě proto se stal standardem pro knihy, časopisy, reklamní materiály a plakáty.
| Technika | Tisková forma a princip | Typické použití | Co lze často pozorovat na listu |
|---|---|---|---|
| Klasická litografie | Kámen nebo jiná plochá forma, přímý tisk založený na vodě a mastnotě. | Originální grafika, umělecké tisky, historické plakáty. | Kreslířská linka, nepravidelná struktura, někdy soutiskové značky a ruční údaje v okraji. |
| Ofset | Planografická deska, nepřímý přenos přes gumový válec. | Knihy, časopisy, plakáty, katalogy, reprodukce. | Často pravidelný rastrový vzor, přesné opakování barev a vysoká shoda mezi výtisky. |
| Digitální tisk | Data se přenášejí přímo z digitálního souboru bez klasické tiskové formy. | Malé náklady, fotografie, plakáty, dokumenty. | Podle technologie inkoustové body, tonerový obraz nebo velmi jemný digitální rastr. |
| Knihtisk | Vystouplá tisknoucí místa formy. | Vizitky, svatební tiskoviny, umělecké edice. | Možný reliéf, otlačení papíru a charakteristická plná barva. |
| Hlubotisk | Barva je v zahloubených místech formy. | Umělecká grafika, rytiny, některé velké náklady. | Jemné prohlubně, vtlačený okraj tiskové desky nebo reliéf papíru. |
Originální grafika versus reprodukční tisk
Originální grafika je list vytvořený z tiskové formy určené pro dané dílo. Autor může formu vytvořit sám nebo pracovat s mistrem tiskařem. Rozhodující je, že výsledný obraz vzniká jako grafické dílo, nikoli jako pozdější fotografická kopie hotového obrazu.
Ofsetová nebo digitální reprodukce může být podepsaná, číslovaná a tištěná na kvalitním papíru. To z ní samo o sobě originální litografii neudělá. Podpis může být ruční, tištěný, reprodukovaný nebo přidaný později. Číslování lze také doplnit dodatečně.
Umělecká litografie versus elektronová litografie
Elektronová litografie není kamenotisk ani technika pro tisk obrazů na papír. V mikroelektronice zapisuje elektronový svazek velmi jemný vzor do tenké vrstvy rezistu. Po vyvolání se vzor přenáší do podložky a používá se například při výrobě mikroelektronických součástek nebo nanostruktur.
Společné mají pouze slovo „litografie“ a princip vytváření vzoru na ploše. Materiály, měřítko i účel jsou zcela odlišné.
Jak poznat originální litografii od reprodukce
Bez odborného posouzení nelze určit originalitu jen podle jedné vlastnosti. Nejjistější je kombinace více znaků: popisu techniky, podpisu, číslování, papíru, charakteru barvy, původu díla a porovnání s katalogem autora nebo grafického díla.
Co hledat v popisu, podpisu a číslování nákladu
Začněte popisem. Hledejte jasné označení techniky, například „litografie“, „barevná litografie“, „kresba na kameni“, „přenosová litografie“ nebo „offsetová reprodukce“. Formulace „podle obrazu“, „po autorovi“, „reprodukce“, „plakát“ či „faksimile“ obvykle naznačuje, že nejde o originální grafiku.
Číslování, například 12/50, označuje pořadové číslo listu v deklarovaném nákladu. Samo o sobě však nepotvrzuje techniku ani originalitu díla. Číslo vlevo dole a podpis vpravo dole jsou běžnou konvencí, nikoli absolutním pravidlem. Existují také zkušební otisky, autorské tisky a exempláře mimo běžné číslování.
Ručně psaný podpis může být důležitý, ale sám o sobě nic nedokazuje. Může jít o podpis autora, tiskaře, vydavatele nebo pozdějšího majitele. U významnějších děl má smysl ověřit podpis porovnáním s doloženými exempláři.
Papír, okraj, struktura barvy a kresba zblízka
Originální litografie často používá kvalitní grafický papír s přirozenou strukturou. List může mít široký okraj, protože obraz nebývá vytištěn až ke kraji papíru. Okraj ale není důkazem originality, protože jej mohou mít i luxusní reprodukce.
Podívejte se na tisk při bočním světle. Litografická barva může mít lehce nepravidelnou strukturu, zvláště ve velkých tmavých plochách nebo křídových tónech. Kresba nepůsobí jako síť pravidelných barevných bodů. U některých moderních litografií však bude obraz velmi čistý, proto nelze rozhodovat jen podle dojmu.
Všímejte si také toho, zda kresba odpovídá litografické technice. Křídová litografie může mít zrno a proměnlivou hustotu tónu. Pérová technika ukazuje souvislou linku. Reprodukce může tyto vlastnosti napodobit, ale při zvětšení se často objeví mechanický rastr nebo digitální struktura.
Soutisk, rastrový vzor a další vodítka
Ofsetové reprodukce často používají pravidelný rastrový vzor. Při pohledu lupou můžete vidět drobné body různých barev, které společně vytvářejí odstíny. U barevných reprodukcí bývají body uspořádány do pravidelných řádků nebo úhlů.
Digitální tisk může vytvářet jinou strukturu: drobné inkoustové kapky, tonerové body nebo téměř neviditelný jemný rastr. Technologie se stále vyvíjejí, takže absence zřetelného rastru automaticky nepotvrzuje litografii.
U barevné litografie hledejte logiku samostatných barevných vrstev. Někdy jsou patrné mírné rozdíly v krytí barvy, jemné posuny soutisku nebo vrstvení průsvitných tónů. Tyto znaky mohou pomoci, ale nejsou samostatným znaleckým důkazem.
Proč označení „litografie“ samo o sobě nestačí
Výraz „litografie“ v katalogu označuje především tiskovou techniku; sám o sobě nemusí potvrzovat ani tisk z kamene, ani originální autorský grafický list. V běžné nabídce ale někdy slouží jen jako obecné označení grafického listu nebo reprodukce. Přesný význam závisí na období, autorovi, vydavateli a popisu konkrétního kusu.
Opatrní buďte zejména u formulací „litografie podle Muchy“, „litografie Picasso“, „starý litografický tisk“ nebo „signováno“. Bez údajů o technice, nákladu, vydavateli a původu nelze z takového popisu spolehlivě určit, co kupujete.
Kdy požádat o odborné posouzení
Odborné posouzení má smysl hlavně u listu s vyšší sběratelskou nebo finanční hodnotou, nejasným podpisem, neurčitým datováním nebo chybějícím původem. Specialista může porovnat papír, tiskovou strukturu, rukopis podpisu, označení nákladu a dostupné katalogy díla.
Důležitá je provenience, tedy doložený původ díla. Cenné mohou být starší účtenky, aukční záznamy, galerijní štítky, pozůstalostní soupisy nebo odborné katalogy. Ani dobrá provenience nenahrazuje technické zkoumání, ale výrazně zvyšuje důvěryhodnost informací.
Litografie v umění a v českém prostředí
Litografie v 19. století
V 19. století se litografie rozšířila v praktickém i uměleckém tisku a našla uplatnění u not, map, portrétů, ilustrací i obrazových příloh. Současně poskytovala autorům svobodu kresby, kterou starší techniky často vyžadovaly převádět do rytých linií.
Ve Francii se po roce 1815 postupně prosazovala jako samostatná umělecká metoda, založená na spolupráci autora s litografickou dílnou a tiskařem. Grafický list tak mohl být originálním uměleckým dílem, i když existoval ve více exemplářích.
Secesní plakát a barevná litografie
Secesní plakát ukázal, jak působivě může barevná litografie spojit kresbu, velkou barevnou plochu a typografii. Henri de Toulouse-Lautrec využíval výrazné plochy a omezenou barevnost, Alfons Mucha spojoval dekorativní linku, figuru a ornament.
U plakátů je nutné rozlišovat původní dobový tisk, pozdější autorizovanou edici a moderní reprodukci. Stejný motiv může existovat v několika odlišných vydáních, na jiném papíru a vytvořený jinou tiskovou technologií.
Vybraní čeští autoři
V českém prostředí patřili k raným propagátorům litografie Antonín Machek a Josef Quaisser. Z pozdějších českých grafiků jsou s litografií spojováni například Vladimír Suchánek, Adolf Born, Oldřich Kulhánek, Jiří Bouda a Michael Rittstein.
Jde o výběr jmen, ne o tvrzení, že každý jejich grafický list je automaticky kamenotisk nebo že každý autor kreslil přímo na kámen. U konkrétního díla vždy ověřte techniku uvedenou v katalogu, na listu nebo v odborném soupisu.
Časté otázky o litografii
Je každá litografie vytištěná z kamene?
Ne. Klasický kamenotisk používá vápenec, ale existují litografické postupy s kovovou deskou, polymerem nebo fotomechanickou formou. U konkrétního listu je nutné ověřit přesně uvedenou techniku.
Je litografie totéž co ofset?
Ne. Obě technologie patří k tisku z plochy, ale klasická litografie tiskne přímo z kamene nebo jiné formy. Ofset přenáší obraz nejdříve na pružný gumový válec a potom na papír.
Jak poznám litografii bez lupy?
Bez zvětšení lze hodnotit popis, podpis, číslování, papír a celkový charakter otisku. Jistotu však bez kontroly techniky a původu listu nezískáte.
Proč se při litografii používá voda?
Voda zvlhčuje netisknoucí místa kamene. Ta potom odpuzují mastnou tiskařskou barvu, zatímco mastná kresba ji přijímá.
Co znamená označení 12/50?
Obvykle jde o dvanáctý výtisk z deklarovaného nákladu padesáti kusů. Číslování ale samo o sobě není důkazem originální litografie.
Je elektronová litografie druh umělecké litografie?
Ne. Elektronová litografie slouží pro mikroelektroniku a nanotechnologie. Vzor zapisuje elektronový svazek do rezistu, ne tiskařská barva na papír.
Shrnutí: co si z litografie zapamatovat
- Litografie neboli kamenotisk je tisk z plochy, nikoli tisk z výšky ani hlubotisk.
- Je založena na odpuzování vody a mastnoty: mastná kresba přijímá barvu, navlhčená místa bez kresby ji odpuzují.
- Klasická litografie tiskne přímo z kamene, zatímco ofset přenáší obraz nepřímo přes gumový válec.
- Barevná litografie potřebuje samostatnou tiskovou formu pro každou barvu a přesný soutisk jednotlivých vrstev.
- Originální litografii nelze poznat pouze podle slova v nabídce, podpisu nebo číslování. Rozhoduje souhrn technických znaků, popisu a doloženého původu.
